Technische Universität München

The Entrepreneurial University

 
Narkotika jsou přirozeně se vyskytující, syntetické nebo semisyntetické látky, které se váží na opiové receptory k navození fyziologického efektu.  Většina v současné době dostupných opiových analgetik projevuje svoje analgetické a nežádoucí účinky primárně pomocí opioidního mu-receptoru.  Klinické použití opioidů je limitováno závaznými vedlejšími účinky, jako je útlum dýchání, snášenlivost a vznik psychologické a fyzikální závislosti. Nadměrné dávkování opioidů může vést k významné toxicitě. Toxická a letální dávka závisí nejvíce na individuální snášenlivosti léku, čili obvyklá dávka pro toxikomana je nebezpečná pro toho, kdo není uživatelem anebo může být nebezpečná pro téhož toxikomana po několika dnech abstinence kvůli rychlému snížení snášenlivosti.  Hlavními toxickými efekty jsou útlum dýchání, koma a smrt.
Dýchací systém je nejobvyklejším místem komplikací při předávkování opioidy.  Zahrnují útlum dýchání, akutní plicní edém, bronchospasmus, aspiraci zvratků a aspirační pneumonii.  Smrt při předávkování opioidy nastává obvykle následkem respiračního selhání.
Dýchání je kontrolováno dýchacími centry v míše pomocí periferních podnětů z chemoreceptorů nebo z jiných zdrojů.  Podání opioidů vede k respiračnímu selhání, protože způsobují inhibici chemoreceptorů cestou mu-opioidních receptorů a v míše prostřednictvím mu- a delta receptorů. Snížení ventilace, zvýšení hladin zbytkového CO2 a zvýšení prahu pro CO2 je pozoruváno u zdravých jedinců po podání opioidů.  Působení na respiraci závisí na typu opiového agonisty.  Například u zdravých dobrovolníků dosud neexponovaných opioidům navodí morfin a fentanyl (čistí agonisté) dávkově závislý útlum minutové ventilace s apnoí ve vysokých dávkách, ale buprenorpin (částečný agonista) navozuje dávkově závislý útlum dýchání s horní hranicí ve vyšších dávkách.  Nezávisle na typu opioidu může opioidy navozený útlum dýchání vedoucí k hypoventilaci a hypoxémii způsobit ireverzibilní neurologická poškození a toto v kombinaci s útlumem centrálního nervového systému může vést ke smrti.  Užívání opioidů současně s alkoholem nebo benzodiazepiny zvyšuje riziko zástavy dýchání.  Glutamát a gamma-aminobutyrová kyselina (GABA) jsou v tomto pořadí hlavní excitační a inhibiční neurotransmitery, které zprostředkují kontrolu dýchání.  To vysvětluje možnou interakci opioidů s benzodiazepiny a alkoholem.  Obojí, benzodiazepiny i alkohol, usnadňují inhibiční působení GABA, zatímco alkohol také snižuje excitační působení glutamátu na dýchání.
Předávkování opioidy může také navodit nekardiogenní plicní edém a bronchospasmus.  Plicní edém se většinou objevuje při fatálním předávkování.  Přímý toxický účinek nebo anafylaktická reakce byly považovány za možné příčiny opioidy navozeného nekardiogenního plicního edému.  Opioidy mají histamin-uvolňující efekt, který může také způsobit smrštění bronchiálních hladkých svalů a navodit bronchospasmus a znovuvzplanutí astmatu.  Navíc mohou opioidy přecházet přes placentu a mohou se nalézat v mateřském mléce.  Proto se může novorozenecký útlum dýchání objevit u dětí, jejichž matky byly závislé na opioidech.
drucken 

www.doping-prevention.com